Zámek ve Slatiňanech se chlubí novinkou – byla dokončena obnova nadzemní chodby, která spojuje zámek a kostel svatého Martina. Při této příležitosti jsou vypsány mimořádné prohlídky na říjen i listopad.
„Obnova spojovací chodby patřila mezi další projekty památkové obnovy areálu posledních let. Vedle rozsáhlých oprav dřevěných konstrukcí bylo potřeba zachovat řadu autentických historických prvků a materiálů. Výsledkem je záchrana jedinečné stavby, která již více než 160 let propojuje zámek s kostelem sv. Martina a patří k nejzajímavějším součástem slatiňanského areálu. Osobně jsem moc rád, že povedlo nejen stavbu opravit, ale také ji navrátit původní barevnost a zařadit mezi zpestření pro návštěvníky při mimořádných prohlídkách“, sděluje Jaroslav Bušta, kastelán státního zámku Slatiňany.
Obnovená chodba nebude součástí standardních prohlídkových okruhů. Návštěvníci si ji budou moci prohlédnout pouze při mimořádných prohlídkách, které jsou pro letošní rok naplánovány na 25. říjen v rámci kastelánské prohlídky Pokrok nezastavíš! a na 17. říjen a 17. listopad jako mimořádná součást prohlídky Celým zámkem.
Připravena je také exkluzivní prohlídka 11. listopadu, kdy si připomínáme svátek svatého Martina. Správa zámku v tento den nabídne dvě exkluzivní prodloužené prohlídky, které návštěvníky provedou celým zámkem, obnovenou spojovací chodbou a zavedou je také do oratoře v kostele. Prohlídky potrvají bezmála dvě hodiny. Všechny mimořádné prohlídky jsou uvedeny na webu zámku. Návštěvníkům doporučujeme zakoupit si vstupenky online.
Zámek Slatiňany končí oficiální sezonu 1. listopadu. Právě u příležitosti obnovy spojovací chodby a svátku svatého Martina však bude letos mimořádně otevřen také 11. listopadu a od 14. do 17. listopadu. Kromě speciálních prohlídek bude správa zámku v těchto dnech připomínat šlechtickou loveckou sezonu. Na 14. listopad je naplánováno pečení svatomartinských rohlíčků v zámecké kuchyni.
Významná památková obnova spojovací chodby byla zcela dokončena v roce 2026 a zachránila tak jedinečnou stavbu z roku 1861. Spojovací chodba vznikla v době romantických úprav zámeckého areálu podle návrhu významného architekta Františka Schmoranze staršího a umožňovala majitelům pohodlný a krytý přístup z nově vystavěného severního křídla zámku přímo do panské oratoře v kostele sv. Martina.
Přibližně čtyřicet metrů dlouhá chodba vychází z mezipatra severního křídla zámku a vede přes několik pozemků až do panské oratoře. Samotná oratoř není z prostoru kostela přístupná a zachovala si tak svůj původní soukromý charakter, odkud majitelé zámku nejen sledovali průběh mše, ale kam se také uchýlili k soukromému rozjímání.
Areál zámku je součástí národní kulturní památky, zatímco kostel sv. Martina a další související objekty jsou kulturními památkami. Celý soubor navíc leží na území památkové zóny Slatiňansko-Slavicko. Spojovací chodba je proto významným prvkem mimořádně cenného historického celku.
Stavba je převážně dřevěná a spočívá na čtyřech pískovcových pilířích doplněných dřevěnými podpěrami. Během desetiletí se na jejím stavu podepsalo zatékání i přirozené stárnutí materiálů. Již starší průzkumy upozorňovaly na rozsáhlé poškození dřevěných konstrukcí, degradaci opláštění, ztrátu části dekorativních prvků a nevhodné cementové opravy kamenných částí.
Obnova zahrnovala komplexní restaurátorské a stavební práce. Opraveny byly pískovcové pilíře, odstraněny nevhodné cementové vysprávky a doplněno spárování tradiční trasvápennou maltou. Tesařské konstrukce byly odborně ošetřeny, poškozené prvky vyměněny nebo doplněny a novodobé podpěry nahrazeny novými dubovými kopiemi. Rekonstrukcí prošlo také dřevěné opláštění, okenní a dveřní výplně, podlahové konstrukce i střešní plášť.
Součástí obnovy byla rovněž výměna keramické krytiny za novou bobrovku a prejzy odpovídající historickému provedení, obnova klempířských prvků z mědi a olova a restaurování unikátních interiérových konstrukcí. Zvláštní pozornost byla věnována zachování ojedinělé skladby vnitřních stěn tvořené plátnem a slaměnými rohožemi i historické podlahové skladbě se slámovou izolací a přírodním linoleem.
Před zahájením prací byly provedeny také průzkumy historických barevností. Zjištěno bylo, že omítané části chodby nesly původně světle okrový nátěr, později překrytý tmavší okrovou. Dřevěné části byly původně natřeny tmavou zelení.
Obnovená chodba tak dnes opět představuje mimořádné technické dílo, které zůstává důležitou součástí historického areálu a významným svědectvím péče o kulturní dědictví.
Celkové náklady na obnovu dosáhly částky 10,26 milionů korun včetně DPH, hrazené z programu Ministerstva kultury České republiky - Rozvoj a obnova materiálně technické základny státních kulturních zařízení.
